Letokruhy

Infobox

Název hry: Letokruhy (angl. Forestry)
Vydavatel: Pink Troubadour (česká edice: Mindok)
Autor: Michal Peichl
Ilustrace: Michal Řezníček
Počet hráčů: 1–4 (ideálně 1–3)
Doporučený věk: 13+
Herní doba: 60–120 minut
Sólo mód: Tomáš Holek
Komplexita (vychází ze subjektivního hodnocení autora): 3,5/5
Rok vydání (CZ): 2026

Plusy a mínusy

Navzdory komplexitě hra hezky plyne.
Krásné dřevěné komponenty, špičková produkce.
Škálovatelná obtížnost, možnost zapojení asymetrických dovedností.
Plnohodnotný sólo mód s nastavitelnou obtížností.
Pochopitelně napsaná a strukturovaná pravidla.
Hloubka umožňující vymýšlení nových strategií zajišťuje velkou znovuhratelnost.
Edukativní.
Děláno s láskou.

Hra byla poskytnuta k recenzi vydavatelstvím Mindok.

Komu hru doporučujeme

Letokruhy jsou středně těžká strategická hra o hospodaření v lese, ve které postupně rozjíždíte dobře promazané soukolí těžby a výroby. Letokruhy jsou pro hráče, kteří chtějí, aby každý tah něco znamenal. Interakce je dle počtu hráčů od téměř žádné (2 hráči) po kruci, tady se nedá hnout (4 hráči).

Hru tedy doporučujeme:

Zkušené hráče

Vyhrané děti od 12 let

Věčné analytiky (dá se to s nimi přežít)

Hráče rodinných her jen se zkušeným průvodcem

Sólitéry

Milovníky vůně pilin

Pokud si stále nejste jistí, úplně dole v kapitole Hodnocení dalších hráčů naleznete podrobnější rozbor různých typů hráčů.

Příběh

Nejprve přichází chvění.

Jemné vibrace prostupují zemí a šíří se krajinou jako prasklinky po skle. Plíží se neslyšně, jako pavouk k neopatrné kořisti uvízlé v jeho síti. Žádný zvuk, jen chvění, jen nepatrná změna, kterou tělo zaznamená dřív než mysl.

Začínám ji cítit, nejdřív v chodidlech, pak v žaludku, kde se sráží v neklid. Stoupá páteří do hlavy, usazuje se za očima. Zaplavuje celé mé tělo, zlověstná předtucha něčeho osudového, nezadržitelného.

Přicházejí, už není pochyb. Už je slyším. Kovový ryk desítek tun oceli. Cítím olej a naftu pohánějící motory, ozubená kola, hydrauliku. Síla, které je jedno, co jí stojí v cestě. Nezastaví ji nic. Harvestory, desítky harvestorů.

No jo, tak se Herní lize vloudil šotek a zkopíroval do Letokruhů recenzi z Války o Arrakis, říkáte si. To se předvedli, to tam nemají korektora? Ale kdeže, tyhle harvestory nejedou v koření, ale v dříví!

Cíl hry

Být nejlepší lesa pán, nejen stromy milován. A taky nasbírat během deseti kol co nejvíc bodů. Jenže to není jen tak, to musíte dojednat, přesunout, vytěžit, uskladnit, vysušit, ohoblovat, namořit, zobchodovat, postavit, vylepšit, vysadit, prořezat, opečovat. A taky jezdit hvězdičkou do kolečka!

Zpracování a čitelnost pravidel

Tak na to se radši posaďte. Že už sedíte? Dobrá, sešit pravidel má 32 stran. A pokud to s vámi neseklo, můžu vás hned uklidnit. Velkou část zabírají informativní pasáže z dřevařského světa. Mají výrazný zelený podklad, který zajímavosti přehledně odděluje od pravidel, aniž by snižoval čitelnost textu. Je vidět, že autoři jsou v tématu kovaní a zapálení, a na hře je to znát. Pročetl jsem si je s chutí. A že to s lesy myslí vážně, poznáte, jakmile narazíte na QR kód s odkazem na téměř hodinový dokument o lesích budoucnosti.

I když vyjmeme všechny infotexty, pravidel pořád zůstává hodně. Ale jsou srozumitelně napsaná, mají jasnou strukturu a intuitivní infografiku (no dobře, dvě ikonky mě potrápily). To vše v čistém designu. A když se to všechno sečte, máte pravidla rázem v hlavě. Opravdu mě překvapilo, jak rychle jsem je nasál a že jsem během první hry skoro nic nedohledával, což se mi u her podobného rozsahu často nestává.

Pro snadnější vstup nabízejí pravidla celkem tři úrovně obtížnosti. První je pro úvodní hru, kde se hraje bez destičky technologického rozvoje, jen s předtištěnými ikonami, které jsou přímočařejší.

Jakmile zvládnete základní pravidla, rozšíříte si možnosti zmiňovanou destičkou rozvoje. Je oboustranná a každá strana nabízí něco jiného. Až udržíte v každé ruce motorovku, můžete obtížnost ještě zvýšit dovednostmi postav. Otočíte desku postavy na druhou stranu a otevře se vám nový svět. Každá postava se hraje jinak, a kdo chce uspět, musí svou strategii podřídit jejím schopnostem.

Příprava

Příprava hry je oseriózní otrava. Žetony, žetonky, kostičky, kartičky a všechno to má své dané místo. Některé ke všemu náhodně. K tomu se používají karty s předtištěnými čísly, které pro spoustu komponent losujete. A to, jak asi tušíte, na rychlosti přípravy nepřidá.

A pak tu máme úklid… Někdo možná uklízí rád. Ale tuším, že většina lidí to bude mít podobně jako já, který jsem už z té představy vzrušený jak z návštěvy zubaře.

Insert budiž pochválen a po první hře vytištěn. Čas přípravy se radikálně zkrátil a i ten úklid se dá.

Průběh hry

Ve hře se vše točí okolo dřeva a jeho koloběhu. A aby to všechno správně koloběhalo, máte k dispozici dva workery, nebo, jak se u nás hezky česky říká, makáče. Ti se budou muset sakra ohánět, abyste se stali největšími dřevomagnáty u stolu.

A kde že dojde k tomuto klání? Na herním plánu rozděleném řekou na tři barevně odlišené oblasti, které jsou dále členěny na šestiúhelníky (hexy) a dvouhexy. Každý z nich představuje les určitého typu, kde budou makáči makat.

Dva makáči

Pojďme si nyní naše pracanty představit. Jednoho už znáte z úvodního povídání, je to těžká váha, harvestor. Můžete s ním jezdit, kácet, dokonce stavět budovy, vodní díla, a co by čekal málokdo, sázet a pečovat o les.

Druhým pracantem je ředitelka, se kterou budete cestovat mezi třemi ředitelstvími, z nichž každé má tři pily. Každá umí něco. Lze na nich získávat zakázky, úkoly, opracovávat dřevo (sušit, hoblovat, mořit) a shánět zdroje (sazenice, brigádníky, stavební materiál), nebo pilu vylepšit.

A to stále není vše, protože i bez makáče se někam doskáče, pokud jsou doláče. Za peníze můžete jednorázově navýšit počet akcí v tahu, rozšířit sklady dřeva, obměnit nabídku zakázek a (zdarma) využít úkoly.

Deset kol, tři akce

Mohlo by se zdát, že to půjde přímočaře. Naskočíte do svého nadupaného stroje jak Vlk z „Jen počkej, zajíci!” do kombajnu (mladší generace prominou) a pak se rozjedete a rozšmelcujete všechno, co neuteče. Pak prodáte, vyinkasujete a jdete se natáhnout. Bohužel, tohle nejsou devadesátky a bude to chtít víc úsilí. S tímhle přístupem byste za chvíli neměli co kácet a technologicky byste zaostávali. Důsledek: méně tahů a bonusů, na konci bodová pohroma a velký smutek.

A kolik že na to bude času? Nedostatečně. Přišlo mi, a nejsem v tom rozhodně sám, že by se hodilo pár kol navíc.

Jasně, už slyším ty chlapské řeči o tom, že jsme na to měli času všichni stejně. Jenže pro mě je pak ten konec lehce neuspokojivý.

A jak je to v číslech? Hra se hraje na 10 kol, v případě hry s dovednostmi postav jen na 9. V každém kole můžete zahrát 3 akce. Pomocí kruhu odměn to můžete vytáhnout až na 6, ale to je spíš teoretická možnost, prakticky to bude 4 až 5 dle strategie. Navíc některé akce stojí, ehm, dvě akce. No však vy mi rozumíte.

Z čeho se sypou body

Posvítíme si na to, co znamená být dobrým hospodářem. Co všechno je třeba vybalancovat (a hlavně z čeho vymlátíte ty body).

Zakázky. Základ všeho. Jednu dostanete do začátku, další již musíte získat na pile nebo nějakým bonusem. Abyste ji splnili, musíte vytěžit či jinak obstarat správný druh dřeva (dohromady jich je pět: borovice, bříza, smrk, buk, dub), ten případně opracovat. Pak zakázku můžete odbavit a inkasovat tak vítězné body a další bonusy. Zakázky jsou různě složité, některé vyžadují více druhů dřeva s několika opracováními. Čím složitější zakázka, tím větší odměna.

Budovy. Další body utržíte za stavbu budov, a to nelineárně. Čím víc baráků, tím víc bodíků a k tomu za každý z nich drobný bonus navíc.

Vylepšení pily. Abyste mohli opracovat více dřeva naráz, můžete vylepšit pilu, což sice stojí zdroje, ale z dlouhodobého hlediska se jistě vyplatí. Navíc se vylepšení pily počítá jako postavení speciální budovy, takže vám to také přinese body.

Úkoly. Krom zakázek můžete ještě získávat kartičky úkolů. Každá má dvě funkce: buď ji můžete využít na unikátní jednorázovou akci, nebo splnit úkol na ní uvedený. Mezi úkoly patří postavení budovy na konkrétním místě, vysázení páru sazenic v určité oblasti atd. Úkoly přinášejí body a stejně jako u budov tu odměna roste nelineárně: čím víc splněných úkolů, tím víc bodů za každý z nich.

Vodní díla. Speciálním druhem staveb jsou vodní díla (přehrada, meandry). Ta nepřinášejí body přímo, jen drobná zvýhodnění pro všechny na herním plánu. Nepřímo ale můžou vynést spoustu bodů. Podle místa, kde je postavíte, vám nasypou body za určité herní prvky (budovy, vylepšení pily, vybrané typy zakázek atd.). Když se vám podaří splnit další náležitosti, např. rozšířením skladů, vysázením daného počtu stromků ve všech oblastech nebo péčí o les, můžou se tyto body dokonce znásobit.

Je to mazec, že? Neuronové dráhy hučí jak dráty vysokého napětí.

Stromky a kruh odměn. Body vám může přinést i vysazování stromků, ale to zdaleka není všechno, co tahle bohulibá činnost umí. Je jedním z nejefektivnějších způsobů, jak se posouvat na tzv. kruhu odměn. Na tomto kruhu posouváte hvězdičku a za každou kompletní otočku vás čeká odměna. Tou může být zvýšení počtu tahů v kole, vynalezení technologie, která posílí některou z akcí, či jednorázový zisk téměř čehokoliv. Takže se nesnažíte pouze o optimalizaci strategie pro přímý zisk bodů, ale i o zefektivnění tahů do budoucna.

Mozkové závity se začínají přehřívat.

Péče o les. Nakonec jsme si nechali péči o les. Můžete ho prořezávat, ošetřovat ochrannými nátěry nebo pečovat o doupné stromy (stromy s dutinou, kde bývá zvěř). Za to samozřejmě získáte další bonusy a ke všemu budou ti největší pečovatelé na konci hry bodově odměněni, zatímco ostatní ostrouhají.

Dovednosti postav. A když k tomu pak přidáte asymetrické dovednosti postav, např. sbírání a následné používání dat dronové operátorky, hlava to vzdává a jde se projít.

Znovuhratelnost

Mám za sebou zhruba osm her a stále jsem ve fázi objevování. Hra je pestrá, takže je co vymýšlet, a to i bez dovedností postav. Po jejich přidání se otevřou další možnosti a můžete zkoumat nanovo. Hratelné postavy jsou celkem čtyři, navíc lze ještě sehnat promo postavu Výrobní ředitelka.

Téma

Tady se názory lidí rozcházejí, někdo má hru za moc abstraktní a téma z ní tolik necítí. Je pravdou, že kvůli hratelnosti a vyváženosti některé věci nepůsobí realisticky. Např. v jednom tahu můžete les vykácet, vysázet a hned ho vykácet znovu. Ale přijde mi to lepší nežli vysázet a čekat 30 let, až to vyroste. Řekněte sami, nenudilo by vás to?

Já z Letokruhů téma cítím, stejně tak obrovskou péči autorů, a že to pro ně není pouze desková hra, ale poselství.

A není to jen řeč do větru. Hru dělal Michal Peichl a téma si vybral, protože mu bylo blízké. A aby vše bylo po odborné stránce, jak má být, přizval si na pomoc vědce z Fakulty lesnické a dřevařské ČZU v Praze. Ti se postarali o to, aby všechno, co ve hře děláte, sedělo s tím, jak lesní hospodaření funguje doopravdy, a zároveň napsali ty naučné texty, co najdete v pravidlech i na kartách. Vedl je proděkan fakulty Radim Löwe, ale podepsala se pod to celá řada dalších. Když se po hře začtete do popisků, je z nich znát, že je psali lidi, které dřevo upřímně baví.

Ideální počet hráčů

V kolika lidech je to nejlepší, je otázkou vkusu. Někdo to má rád ve dvou, ten třetí by ho rušil. A jak to mám já? Ve dvou je to taková pohodička, téměř se nesetkáte, každý si hrajete ve svém lesíčku.

Ve třech to přitvrzuje, každou chvíli vám někdo těží strom, který potřebujete, sebere zakázku před nosem, postaví budovu, kde jste ji chtěli stavět vy.

Ve čtyřech jsem hru nehrál a bude to podle mě vypadat jak v Kauflandu v den, kdy začíná nová akce. Komentáře ostatních hráčů to potvrzují.

Sólokruhy

Někdy nemáte náladu na lidi nebo nemůžete sehnat parťáka. Nebo si jednoduše chcete být jisti, že vyhrajete! A proto je fajn, že sólovek přibývá. Bohužel se nám tu objevuje takový neduh. To se takhle udělá hra pro víc lidí, na krabici se připíše, že to umí i sólo. A když si ho zahrajete, máte chuť nacpat celou tu krabici zodpovědné osobě tam, kam slunce nesvítí. Dobrou zprávou je, že Letokruhů se to netýká. Tady najdete prvotřídně udělaný sólo mód, a to ne jen tak od někoho. Dělal jej Tomáš Holek.

Protihráče vám bude dělat automa jménem Lesník. Vypadá sice jako velký sympaťák: eko oblečení, švihácký klobouk, v ruce sazenička a široký úsměv. Jenže pod tím kloboukem a za tím úsměvem se skrývá monstrum. A tohleto monstrum vás bude týrat. Má k tomu svoji speciální desku hráče, která je zjednodušená. Místo kruhu odměn na ní naleznete celkem šest stanovišť, po kterých Lesník postupně kráčí. Co kráčí, běží jak sprinter! Tím vás nutí odbavovat speciální úkoly. Pokud se na ně vybodnete nebo je nebudete stíhat, bude Lesník získávat další a další bonusy, až vás přejede jak harvestor.

Obtížnost Lesníka je naštěstí škálovatelná, a tak jeho krvelačnost dokážete ukonejšit. Taky je fajn, že jeho obsluha je rychlá a snadná, takže mě nijak neobtěžovala. Jediná výtka je, že sólo mód s sebou nese další ikonografii, kterou se musíte naučit.

Komponenty a vizuální stránka

Ta krabice…

Začněme krabicí: co si o ní můžeme objektivně říct? Je zelená a to vlastně také není objektivní, protože můj pes to vidí jinak.

Vezměme to subjektivně přes pocity. Udělal jsem si amatérský psychologický průzkum, něco jako Rorschachův test. Ptal jsem se několika lidí, co v nich obrázek na krabici vyvolává. Nejčastější odpovědí byla ekologická úzkost, plačící Greta. Nejexpresivnější vizi měl kolega, který viděl valící se kouř nad hromadou mrtvých jelenů, za nimi ropnou studánku, kde není žádný les, kam jeleni nechodí pít, protože leží na hromadě s valícím se kouřem.

Po pravdě, sdělení na krabici chápu. Vyrůstající stromeček značící nový život, koloběh a takové ty věcičky. No ale že by to nějaký hezký bylo…

Uvnitř to ladí

Obrázek na krabici je jedno z mála negativ téhle hry. A proto jsem ho musel vypíchnout, pořádně se v něm pošťourat a zakroutit.

Graficky je hra vyvedená, abych tak řekl, luxusně. Ne že by byla ze zlata, ale všechno zde ladí. Barvy, tvary, symboly, plán. Ten je navíc designově moc hezky a originálně vyřešený, ale přitom funkční a přehledný. Většina komponent je stylově dřevěná, zbytek kartonový. Nestane se, že byste něco přehlédli. Vše je čisté a nepřeplácané.

Spor o zelenou

Slyšel jsem kritiku, že tři barvy ve hře mohly být kontrastnější. Ta neproblémová je #C06925. Dobře, tak pro neprogramátory je to asi hnědooranžová. Pak dle některých rýpalů přichází tandem enfant terrible: světlezelená a tmavězelená. A to je problém, prý.

Já si s tímto tvrzením dovoluji nesouhlasit, a to silně, velmi. Území na plánu je přirozeně odděleno řekou, navíc odstíny zelené jsou natolik odlišné, že to poznají i členi říše mužské, kam se také hlásím. Zatímco mě slova jako lila či bordó uráží, tak zelení sourozenci nikoliv.

Karty zakázek

Co bych v závěru popisu komponent rád vypíchnul, ale nešťoural a nekroutil, jsou karty zakázek. Jsou krásné, vyvolávají pouze libé pocity a navíc jsou poučné. Jen díky Letokruhům vím, že se vyrábějí kola s dřevěným rámem a že byl ve vesmíru satelit ze dřeva.

Shrnutí

Vážení deskomiláčci, jdeme do finále. Mně se to líbí. A jak se mi to líbí? Moc. A co moc. Moc moc. A to je ještě moc málo! No ať se do toho moc nezamotáme, jednoduše, pokud máte rádi složitější hry, kde se toho dá moc (pardon) vymyslet, tak vám Letokruhy nesmí chybět. Hra vyloženě výborně vypadá, pravidla se parádně pamatují, ikony ideálně ikonografují, harvestory hustě harvestují a ředitelky řádně ředitelují. Lehce plyne a při dalších zahráních nenudí, naopak obohacuje. K tomu přidejte zajímavé téma s poselstvím a máte tu rozhodně nadprůměrnou hru. A hlavně, je to naše hra! Nebývám často patrioticky naladěn, ale teď si říkám, jak to my Češi umíme. Co Čech, to deskovkář!

Hodnocení dalších hráčů

Pro větší objektivitu přináším pohled dalších lidí, se kterými jsem měl tu čest zkřížit motorové pily.

Děti

Na krabici je uvedeno 13+, což jsem podrobil domácímu testu s mojí vyhranou ratolestí jménem Viky, kterému je 10 let. Je po mně velice bystrý, učenlivý a obecně velmi nadaný. Díky tomu pochopil pravidla lépe než většina dospělých, se kterými jsem hrál. Při závěrečném bodování se věk však projevil, a tak jsme měli trošku toho vokalizovaného smutku. Ve hře si musíte hlídat opravdu hodně věcí, a proto si myslím, že pořádně zaskórují až vyhraní junioři 12+.

Viky se po hře pustil do svého tradičně filozoficky hloubavého hodnocení a vzletně popsal hru slovy „líbí”. Jedinou slabinu hry vidí v tom, že nevyhrál.

Nadané drahé polovičky

Další test proběhl na mé ADHD manželce Páje. Je po mně velice bystrá, učenlivá a velmi nadaná, čili neměla žádný problém a posunula tak svoji pomyslnou herní i nervní laťku. Je to rozhodně nejkomplexnější hra, kterou kdy hrála. Zvládla ji a možná ji do toho ukecám znovu. Na hře oceňuje design, přehlednost, ikonografii. Potřebovala by víc tahů, aby stihla naprosto všechno.

Věční analytici

Kolega Lulan (muž ve středním věku, chronický rozpitvávač) posloužil jako další testovací subjekt. V některých hrách s ním bývá problém, že myslí za tolik rohů, až obejde celou budovu a zacyklí se. V testu uspěl. Hru sice prodloužil, ale ne o tolik, aby byl nutný ruční restart. Hru hodnotil jako zdařilou, my jsme neusnuli, takže všeobecná spokojenost.

Občasní hráči

Zde jsem zneužil dalšího kolegu, George (muž ve středním věku), kterého jsem zprvu vyděsil množstvím pravidel. Po prvotním šoku si začal hru užívat a hodnotil ji jako velmi příjemnou.

Hráči rodinných her

Další test jsem udělal na návštěvě dvou maminek, Aničky a Káti, kterým za to děkuji. Běžně u nás hrají Hobita či jiné rodinky.

A co s nimi udělaly Letokruhy? Zamotaly hlavu, ale díky vedení vlídného, chápavého, vnímavého a laskavého mě hru odehrály, líbila se jim a jsme domluveni na zopakování.

Z toho vyplývá, že hráči rodinných her to zvládnou, pokud jsou trpěliví. Ale potřebují k tomu někoho zkušenějšího, kdo nastuduje pravidla a v začátcích je povede.