Hráč si vybere jednu ze čtyř postav, k ní odpovídající startovní balíček a balíčky odměn, připraví mapu a karty střetnutí, a může začít hrát. Jednotlivé postavy jsou silně asymetrické a jejich herní styly se výrazně liší. Průběh hry je velmi intuitivní a logický. Pokud však nemáte zkušenost s digitální verzí, doporučil bych nejprve zhlédnout instruktážní video nebo alespoň gameplay. Přiložená papírová pravidla v krabici jsou místy napsána chaoticky a poměrně nejasně, kvůli čemuž jsem musel opakovaně dohledávat informace na internetových fórech.

Oproti sólové digitální předloze lze deskovou verzi hrát až ve čtyřech hráčích. Hráči se společně pohybují po náhodně připravené mapě a vyhodnocují střetnutí, kterých je ve hře několik druhů. U obchodníka si lze nakoupit karty, lektvary, relikvie nebo si u něj můžete za poplatek odstranit kartu z balíčku. Ohniště vám vyléčí životy, nebo vylepší jednu kartu. Většina střetnutí však znamená klasický souboj s běžným nebo elitním nepřítelem. Každý z hráčů si před bojem připraví svou vlastní řadu nepřátel, které se snaží porazit. Útoky je však možné směřovat i na nepřátele v řadách spoluhráčů, což umožňuje efektivní kombinování efektů zahraných karet. 

Herní kolo soubojů je velmi  jednoduché. Na začátku každého tahu nastavíme ukazatel energie na hodnotu tři, obranu na nulu a můžeme hrát. Karty mají cenu uvedenou v energii a efekt, který následně vyhodnocujeme a kombinujeme. Tahy hráčů a nepřátel se střídají tak dlouho, dokud není jedna strana poražena. Větší část každého tahu probíhá mlčky, ale před finálním rozhodnutím je dobré počkat na ostatní hráče a konzultovat zahrané karty a chování všech nepřátel. Mnohokrát jsem se stal obětí útoku příšery z řady jiného hráče, o kterém jsem neměl vůbec zdání.

Jak bylo zmíněno, jedna partie se skládá ze tří částí – věží, na jejichž koncích na nás čekají finální bossové. Po jejich poražení se celá hra resetuje, v pravidlech si odškrtneme splněný úspěch, odemkneme odměny v podobě nových karet, a můžeme se pustit do další partie. Mezi jednotlivými třetinami je možné hru „uložit“ do předem připravených prostor v krabici a pokračovat třeba jiný den. Jednu třetinu lze odehrát přibližně za hodinu až hodinu a půl ve dvou hráčích, v sólové variantě jsem se dostal zhruba na půl hodiny. Atmosférou tak hra připomíná velkou kampaňovou záležitost, přesto ji lze bez problémů odehrát během jednoho večera. Zatím se mi nepodařilo prohrát, což je pravděpodobně dáno předchozí zkušeností s digitální verzí (několik set hodin) a hraním na základní obtížnost. Vyšší obtížnosti se odemykají postupně, stejně jako nové karty hrdinů a střetnutí.