Toriki: Ostrov trosečníků

Infobox

Název hry: Toriki: Ostrov trosečníků
Vydavatel: REXhry
Autor: Wojciech Grajkowski
Ilustrace: Kary Jane, Tomasz Larek, Paweł Marchwicki, Ania Przybyłko, Inês Toczyska
Počet hráčů: 1-4
Herní doba: 30-600 minut
Pro koho je hra určena (dle autora): rodiny s dětmi
Komplexita (vychází ze subjektivního hodnocení autora): 1/5

Plusy a mínusy

Toriki – dobrodružství, které pohltilo celou naši rodinu

Toriki je přesně ten typ hry, do které se člověk ponoří během několika minut a najednou zjistí, že uběhlo několik hodin. Jedná se o kooperativní dobrodružnou hru, ve které se ujmete role nadaných dětí, které se společně s profesorem biologie vydávají na vědeckou expedici. Cílem jejich cesty je dosud neprozkoumaný ostrov Toriki, jehož fauna a flóra nebyly dosud vědecky popsány. Než však na místo stihnou dorazit podle plánu, zastihne jejich loď bouře a výprava ztroskotá.

Před vámi tak stojí nelehký úkol – postarat se o přežití celé skupiny, prozkoumat neznámý ostrov a zjistit, jaká tajemství skrývá.

Hru jsem hrála se svými dětmi ve věku 8 a 10 let a od první chvíle nás všechny vtáhla do dobrodružství na neznámém ostrově.

Přístupná pravidla, která děti zvládnou

Mile mě překvapilo, jak snadno se do hry vstupuje. Pravidla se nezabývají zbytečnými detaily, ale stručně představí situaci, ve které se hráči ocitají, a vysvětlí základní mechanismy. Díky tomu se můžete téměř okamžitě pustit do samotného dobrodružství.

Doporučený věk na krabici (8+) podle mě naprosto odpovídá. Obě děti si dokázaly samostatně spojovat souvislosti, dedukovat řešení úkolů a přicházet na to, co po nich hra vlastně chce. Často jsem byla překvapená, jak dobře fungoval jejich přirozený způsob uvažování. A i když se do řešení aktivně zapojovaly obě děti, nejednou nás právě mladší dcera překvapila tím, že na správné řešení přišla jako první.

Právě to považuji za jednu z největších předností Toriki. Úkoly a hádanky jsou dostatečně zajímavé, aby bavily i dospělé, ale zároveň jsou navržené tak, aby je děti zvládly vyřešit vlastním uvažováním. Není potřeba hledat složité konstrukce nebo kombinace – často stačí být pozorný, všímat si detailů a používat selský rozum.

Pohyb po ostrově je jednoduchý a intuitivní. Přesun na sousední políčko je zdarma, za každé další políčko v rámci stejného tahu se platí jedno jídlo. Mechanismy jsou snadno pochopitelné a nijak nezdržují od toho nejdůležitějšího – objevování ostrova.

Radost z objevování

Velká část kouzla Toriki spočívá v samotném objevování. Na jednotlivých lokacích nacházíte neznámou faunu a flóru, sbíráte předměty, získáváte nové informace a odhalujete další úkoly.

Skvělým prvkem je Encyklopedie divoké přírody, do které si zapisujete poznatky o objevených rostlinách a zvířatech. Děti si tuto část hry naprosto zamilovaly. Vymýšlely nově objeveným druhům vlastní názvy, zapisovaly si jejich charakteristické znaky a vytvářely si vlastní popisy. Zároveň nejde jen o tematický doplněk – informace zapsané v deníku mohou být později důležité. Není proto radno podceňovat ani zdánlivé detaily.

Pochvalu si zaslouží i systém odhalování dalších částí ostrova. Nebudu zacházet do podrobností, abych neprozradila příliš mnoho, ale hra i v tomto směru odměňuje všímavost a logické uvažování. Často je potřeba spojovat získané informace a přemýšlet nad tím, co jste během hry objevili.

Na Toriki mě bavilo především to, že téměř každý objev má svůj význam. Neprozkoumáváte ostrov jen proto, abyste odkryli další část mapy, ale průběžně získáváte informace, předměty a indicie, které se mohou hodit i mnohem později. Často jsme zažili ten příjemný pocit, kdy nám najednou něco došlo a různé střípky získané během hry do sebe zapadly.

Každý si našel svou roli

Přestože jsme hráli ve třech, každý si přirozeně našel vlastní způsob, jak ke hře přistupovat.

Dcera si nejvíce užívala výrobu předmětů v základním táboře, kde lze kombinovat již nalezené suroviny a vytvářet nové vybavení. Syn naopak s nadšením prozkoumával ostrov, sbíral předměty a hledal nové objevy. Aniž bychom to předem plánovali, děti si vytvořily mezi sebou dvě odlišné role a já se snažila podporovat zrovna tu část dobrodružství, která byla v danou chvíli potřeba.

Právě tato přirozená dělba rolí fungovala výborně. Každý z nás měl pocit, že přispívá k postupu hry svým vlastním způsobem, a nikdo nezůstával stranou nebo neměl pocit, že jen přihlíží. Objevování nových míst i výroba předmětů byly stejně důležité pro další postup, takže si všechny činnosti zachovávaly svůj význam. Díky tomu se do dobrodružství zapojili všichni rovnocenně a každý měl možnost zazářit.

Úkoly, které vedou správným směrem

Toriki je do značné míry řízené úkoly, což osobně oceňuji. Hra hráčům ponechává dostatek svobody při objevování, ale zároveň nikdy neztratíte přehled o tom, kam se příběh posouvá.

Pokud by se děti někdy zasekly a nevěděly, co dělat dál, úkoly je nenásilně navedou správným směrem. Pomáhá tomu i profesor v základním táboře, kterého lze požádat o radu. Pokud si nevíte rady, nabídne vám nápovědu.

Nikdy jsme neměli pocit, že bychom bloudili bez cíle, ale zároveň jsme si zachovali svobodu rozhodovat o tom, co budeme zkoumat a jakým tempem budeme postupovat.

Velkou výhodou hry je také absence jakéhokoliv časového tlaku. Hra vás nenutí spěchat ani neodpočítává kola do nějakého nevyhnutelného konce. Pokud chcete postupovat příběhem, můžete. Pokud vás naopak láká prozkoumat každý kout ostrova, hledat všechny předměty nebo se vracet na již navštívená místa, nic vám v tom nebrání. Každá skupina si tak může dobrodružství užít vlastním tempem.

Každý herní den je rozdělen na ráno, odpoledne a večer, přičemž každá z těchto částí představuje jednu akci hráče. Po skončení dne se dobrodruzi vždy vracejí do tábora, což nejen přehledně strukturuje průzkum ostrova, ale zároveň vytváří přirozený bod pro uložení hry a její pozdější pokračování.

Velmi se mi líbí i to, že hra netrestá za každou chybu. Na ostrově nelze zemřít a ani nepříjemné události neznamenají konec dobrodružství. Hra dobře chápe, že je určena i dětem, a vždy nabídne možnost, jak se z komplikací dostat a pokračovat dál. Díky tomu se hráči nemusí bát experimentovat a zkoušet nové věci.

Kvalitní zpracování, které podporuje zážitek ze hry

Po stránce produkčního zpracování nemám Toriki prakticky co vytknout.

V krabici najdete čtyřdílnou mapu ostrova, přičemž tři její části jsou na začátku ukryté a do hry vstupují až později. Dále hra obsahuje 33 karet předmětů, 18 karet misí, čtyři figurky hráčů, desku tábora, desku se skrytými žetony, Encyklopedii divoké přírody, desku na mince i devět mincí. Součástí hry jsou také další skryté komponenty, které se odhalují až v průběhu dobrodružství a jejichž obsah by byla škoda prozrazovat.

Všechny komponenty působí kvalitně a odolně. Oceňuji také systém, jakým lze hru po dohrání připravit pro další hraní. Z každého detailu je znát, s jakou péčí hra vznikala.

Velkou pochvalu si zaslouží také ilustrace. Jsou nápadité, přehledné a skvěle podporují dobrodružný charakter celé výpravy. Každá nově objevená část ostrova láká k dalšímu průzkumu a jednotlivé komponenty společně vytvářejí svět, který působí živě a uvěřitelně.

Atmosféra, kvůli které nechcete přestat hrát

To, co nás na Toriki uchvátilo nejvíce, byla schopnost neustále vzbuzovat zvědavost. Prakticky po celou dobu jsme měli pocit, že za dalším rohem čeká něco nového k objevení. Nová lokalita, neznámý tvor, další předmět nebo střípek informace, který pomůže rozluštit některou z otázek, jež před nás hra staví.

Prvních několik hodin jsme hráli doslova se zatajeným dechem a vůbec jsme nevnímali, jak rychle čas utíká. Každý nový objev přirozeně vedl k dalšímu a bylo velmi těžké říct si: „Tak a teď už skončíme.“

Celé naše dobrodružství nakonec trvalo něco málo přes pět hodin. Poslední hodina už byla o něco pomalejší, ale rozhodně ne kvůli hře samotné. Děti jsou totiž po mně velcí kompletisté a před finálním dokončením příběhu chtěly mít objevené úplně všechno, sesbírané všechny předměty a prozkoumaný každý kout ostrova.

A vlastně je to možná ta nejlepší pochvala, jakou může hra dostat.

Má Toriki nějaké nevýhody?

Pokud bych měla zmínit něco, co by někomu mohlo vadit, pak je to omezená znovuhratelnost. Na ostrov se sice po dohrání můžete vrátit a celé dobrodružství absolvovat znovu, ale samotná pravidla otevřeně upozorňují na to, že většinu tajemství, hádanek a objevů už budete znát. Toriki je proto spíše jednorázový zážitek než hra, kterou budete pravidelně vytahovat každý měsíc.

Ale v tom podle mě není žádný problém. Koneckonců i knihu nebo film poprvé prožijete jen jednou a přesto na ně můžete dlouho vzpomínat. Toriki nám nabídlo více než pět hodin skvělého dobrodružství a společných zážitků, které v nás ještě dlouho zůstanou.

Pro některé hráče může být drobným negativem také nutnost používat během hry aplikaci. Osobně jsem se toho předem trochu obávala, ale po dohrání musím říct, že její využití dává velký smysl. Aplikace zde funguje jako neviditelný vypravěč, který hlídá stav dobrodružství a stará se o to, aby na sebe jednotlivé objevy, události a části příběhu správně navazovaly. Bez ní by si někdo musel vést podrobné poznámky nebo si pamatovat velké množství informací. Díky tomu se hráči mohou soustředit na samotné objevování ostrova místo administrativy.

Závěrečný verdikt

Toriki dokáže skvěle propojit dobrodružství, objevování, logické uvažování a spolupráci. Nabízí poutavou atmosféru, chytré úkoly, kvalitní zpracování a především radost z objevování, která funguje jak u dětí, tak u dospělých.

Pokud hledáte rodinnou hru, která vás na několik hodin přenese na tajemný ostrov a dá vám pocit, že skutečně odhalujete něco neznámého, pak je Toriki podle mě výbornou volbou. Naší rodině přineslo jedno z nejpříjemnějších herních dobrodružství poslední doby a bez váhání ho mohu doporučit každému, kdo má rád objevování, spolupráci a společné příběhy.

A možná největší pochvalou je, že když jsme dobrodružství dokončili, nikomu z nás se z ostrova vlastně nechtělo odcházet.