Infobox

Název hry: The Elder Scrolls: Zrada v Druhém věku
Vydavatel: Chip Theory Games, Fox in the Box
Autor: Josh J. Carlson, Michael Gernes
Ilustrace: Chris Beck, Yoann Boissonnet, Anthony LeTourneau, Federico Pompili
Počet hráčů: 1-4
Herní doba: 240+ min
Pro koho je hra určena (dle autora): Fanoušky světa Elder Scrolls a RPG her, Zkušené hráče
Komplexita (vychází ze subjektivního hodnocení autora): 4/5

Plusy a mínusy

Hej, ty! Konečně jsi vzhůru!

Poznámka: Hra obsahuje opravdu velké množství pravidel a mikropravidel (pravidla mají 98 stránek). Proto se omlouvám, že se budu snažit herní principy vysvětlovat co nejzběžněji to půjde.

Vítejte v Tamrielu, Dobrodruzi! Ve světě plném magie, rozličných národů a zaniklých civilizací! Váš příběh začíná v Druhém Věku, kdy válka sužuje kontinent Tamriel. Tři aliance svádějí mocenský boj o trůn a aby toho nebylo málo, kult nekromantů se snaží přivolat Daedrické božstvo, a do toho se Deslandra snaží získat moc pro sebe. Dokážete využít svých schopností a zabránit zradě ve Druhém věku?

The Elder Scrolls: Zrada v Druhém věku je kooperativní hra pro 1-4 hráče, ve které se zhostíte role Dobrodruhů, budete plnit úkoly různých Cechů, sbírat zkušenosti a rozvíjet své postavy. Po cestě za dobrodružstvím narazíte na řadu známých lokalit ze světa The Elder Scrolls, budete vyhodnocovat různé souboje a setkání – většinu elegantním kostkovým systémem. Na splnění hlavního úkolu ale máte omezený čas, a tak není prostor zahálet.

Vyrážíme, Dobrodruzi!

Cíl hry

V každém sezení (Aktu) budete plnit tematický úkol pro vámi vybraný Cech. Za Cech Mágů budete nejspíše pátrat po tajemném artefaktu, kdežto Temné Bratrstvo vás pravděpodobně pověří eliminací mocného nepřítele.

Vaším cílem je vždy v Aktu 1 a Aktu 2 splnit hlavní úkol pro vybraný Cech před ukončením 12. dne, jinak partie končí prohrou. V Aktu 3 se musíte utkat s Deslandrou (bossem) a překazit její ďábelské plány, jinak bude Tamriel uvržen do záhuby.

Příprava hry

Na začátku Aktu 1 si zvolíte mapu Provincie (Skyrim, High Rock, atd.), na které budete hrát. Dále si každý zvolíte rasu, herní třídu a počáteční dovednostní linii, od které si vezmete dvě kostky úrovně 1. Následně si vylosujete 3 náhodné karty Cechů, a jeden z nich si vyberete (ten bude reprezentovat vaši hlavní misi). Nakonec provedete přípravu scénáře, mapových dílků, zvolíte si obtížnost, vezmete si odpovídajícího Průvodce Provincií a můžete začít hrát.

Při hraní Aktu 2 nebo Aktu 3 pokračujete ve hře za své zvolené postavy (necháváte si své získané předměty, herní třídu i dovednostní linie včetně kostek) a provedete pouze přípravu mapy a scénáře dle zvoleného Cechu z předchozího Aktu.

Průběh hry

Každý Akt se dělí na jednotlivé dny, ve kterých budete nejdříve cestovat po mapě (hexová mřížka), poté vyhodnocovat setkání, a nakonec odpočívat.

Během pohybu po mapě se hýbete společně jako jedna družina a můžete ukončit pohyb na jakémkoliv políčku. Pokud má na sobě hex vytištěnou ikonu (v drtivé většině případů budete chtít, aby měl), musíte vyhodnotit Setkání.

Druhů setkání je pak ve hře několik:
- Městské, kde se můžete naučit nové Dovednosti, nakoupit vybavení, odpočinout si, vzít si vedlejší úkol, aj.
- Konfliktní, kde musíte (většinou násilím) vyřešit konflikt s lapky a jinými entitami Tamrielu
- Mírové, kde většinou řešíte problémy obyvatel Tamrielu nekonfliktním způsobem
- Nepředvídatelné, kde se hodem kostky dozvíte, které ze tří předchozích druhů setkání budete muset vyhodnotit

Na konci dne pak vyhodnotíte odpočinek, ve kterém si dle zvolené obtížnosti obnovíte unavené kostky (o nich více dále), doplníte si životy, a nakonec utratíte nastřádané zkušenosti za zisk nových kostek naučených dovednostních linií.

Podložka Dobrodruha disponuje celkem 8 místy na různé dovednosti a atributy, ale na jejich rozmístění jsou k dispozici pouze 4 řádky, a navíc je v každém řádku pouze 6 volných pozic. Celou hru tak budete řešit dilema, jestli rozvinout jednu schopnost na úkor druhé, nebo je mít podobně rozvinuté.

Pozitivum tohoto systému je, že vás hra neustále nutí přemýšlet dopředu nad optimálním rozvržením dovedností. Navíc záměrná limitace pozicemi zvětšuje znovuhratelnost, protože nemáte šanci naučit se všechny kostky a dovednosti. Často tak partii končíte tím, že hned vymýšlíte, co uděláte příště jinak.

Na druhou stranu tato záměrná limitace pozicemi způsobuje mírnou frustraci. Obvykle ve hře narazíte na to, že vám chybí jedna volná pozice na kostku, která se hodí do vaší kombinace. Hra naštěstí dovoluje zapomenout naučené kostky, ale vše je vykoupeno tím, že své utracené zkušenosti nedostanete zpět.

Soubojový systém - důvod, proč budete chtít hrát The Elder Scrolls pořád dokola

Alfou, omegou a také nejzábavnější částí celé hry jsou souboje. V nich každé kolo – dokud nesplníte vítěznou podmínku střetu – jeden po druhém od začínajícího hráče vyhodnocujete svůj tah, poté hrají nepřátelé. Během svých tahů se můžete domlouvat, kdo kam půjde, kdo na koho zaútočí, kdo bude blokovat nepřátele apod. Vzájemná kooperace je ve hře doopravdy potřeba, jinak si na vás nepřátelé smlsnou.

Tah probíhá tak, že si aktivní hráč nejdříve vrátí na hráčskou desku počet kostek rovnající se jeho hodnotě Regenerace kostek (tzn. vezme si je z lišty regenerace kostek a vrátí je k odpovídající dovednosti). Poté se může hýbat, útočit, používat schopnosti své rasy a/nebo třídy, nebo prozkoumávat mapu (v určitém druhu souboje).

Při útoku na nepřítele nejdříve musíte zaujmout bojový styl (magie, obrana, jednoruční zbraň, obouruční zbraň, nebo lukostřelba) a poté házet kostkami. K hodu si ale můžete zvolit pouze kostky, které jsou kompatibilní s vybraným bojovým stylem. Navíc je množství kostek omezeno hodnotou výdrže nebo magicky Dobrodruha.

Pokud jste se za Dobrodruha ve svém tahu nehýbali dvakrát (ano, i to je možnost), můžete útočit znovu; do své lišty použitých kostek ale musíte přidat lehkou únavu. Když pak na začátku tahu obnovujete kostky, každá lehká únava se pouze zahodí bez efektu, ale oddaluje vám návrat vašich použitelných kostek. Reálně tak hrozí, že pokud to přeženete a použijete všechny své kostky, v dalším tahu si jich obnovíte jen pár a nezmůžete tím pádem nic. Budete vydáni na pospas nepřátelům, kteří si z vás udělají pečínku.

Příklad tahu za Dobrodruha: Karel hraje za lučištníka, který umí léčit. Ve vzdálenosti tří polí od něj se nachází nepřátelský bandita se dvěma životy, u kterého hrozí, že ve svém tahu zabije Lukáše. Karel se tedy rozhodne jednat. Zvolí bojový postoj lukostřelby, chopí se tří kostek Odstřelování a jedné kostky Souboje. Obě dovednosti lze použít v lukostřeleckém postoji a Karel má navíc 5 výdrže, takže by mohl házet až pěti kostkami na vzdálenost až pěti hexů. Svůj hod vyhodnotí, přidělí poškození banditovi, čímž ho zabije, a hozené kostky přesune do lišty regenerace kostek. Aby zabránil úmrtí Lukáše v příštím kole, rozhodne se jej vyléčit. Vezme si jednu kostku lehké únavy, protože vyhodnocuje druhý „útok” v tomto tahu, a dá ji do lišty regenerovaných kostek. Dále musí změnit bojový postoj na magický, a zkontroluje svou magicku. Tu má na úrovni 2, může tedy házet až dvěma magickými kostkami a zacílit na jednotky až do vzdálenosti dvou hexů. Karlovi se podaří úspěšně Lukáše vyléčit a zachrání tak celou situaci. Použité kostky po vyhodnocení přesune do lišty regenerace kostek a ukončí svůj tah.

A to jsem ještě neřekl ten největší fígl na tom všem. Ne každá strana kostky obsahuje symbol zranění nepřítele. Zpravidla aspoň 1 ze stran na každé kostce obsahuje symbol minutí, které nepříteli nezpůsobí žádné poškození, ale vy za něj získáte jako cenu útěchy jednu Houževnatost. To je další „veličina” kterou ve hře můžete hromadit a později za ni používat schopnosti své herní třídy. Ale v momentě když jste obklopeni krysou, banditou a atronachem, vám může být Houževnatost k ničemu 🙂

Myslím, že mé osobní nadšení z bojového systému je zjevné. Musíte neustále balancovat nad tím:
a) kolika a jakými kostkami házet
b) jestli naběhnout mezi nepřátele a spoléhat na to, že je všechny zabijete (nebo budete zabiti)
c) kontrolovat si, kolik kostek máte na liště regenerovaných kostek (a jestli budete příští tah k něčemu platní)
d) kontrolovat svou Houževnatost a včas ji utrácet (protože některé herní třídy mají schopnosti zachraňující životy)

Pár negativ, které v soubojovém systému spatřuji, jsou nevyrovnané odměny z truhel, vysoký počet dovedností nepřátel, a značné rozdíly mezi jednotlivými kostkami z hlediska přínosnosti. Z hry mám totiž pocit, že různé kostky stejné úrovně jsou mezi sebou nevyrovnané – často se mi stává, že i když hra nabízí 3 různé kostky dané úrovně, vždy si vyberu tu stejnou, protože ostatní mi přijdou mnohem slabší.

Dále, co se týká odměn z truhel, očekával bych, že legendární truhly, kterých je ve hře méně a navíc jsou těžší na vypáčení, budou obsahovat mnohem lepší zbraně a předměty než truhly obyčejné. V herní skupině jsme se ale shodli, že tomu je často spíš naopak.

Nakonec, dovednosti nepřátel jsou sice na jednu stranu originální a činí je unikátními; ale na stranu druhou jste neustále povinni konzultovat seznam dovedností nepřátel. Musíte pořád kontrolovat, jestli náhodou nepřítel není imunní vůči útoku na dálku, nedává větší poškození podle počtu Dobrodruhů, neléčí si životy apod. Občas se tak stane, že odehrajete celý tah, ale pak jej musíte vracet, protože jste přehlédli jedno klíčové slovo, které činí nepřítele imunním vůči zranění.

Je toho ještě spousta, co bych vám k soubojovému systému napsal (statusy, jednotlivé dovednosti nepřátel, páčení truhel, těžká únava), ale to bych natáhl recenzi na dvacet stránek, a tak přejdeme dále.

Neopren a plast všude kam se podíváš

Herní krabice je z kvalitního tvrdého kartónu a má na sobě pěkné ilustrace z herního světa. Její velké rozměry (asi jako Mars Big Box) a hmotnost (asi 8 kg) z ní ale bohužel činí hru, kterou nebudete chtít moc převážet. Po jejím otevření na vás čekají komponenty, které jsou pěkně organizované do svých krabiček a přihrádek. Jednotlivé mapové dílky jsou z neoprenu, žetony a karty jsou z plastu. V tom možná spatřuji mírnou nevýhodu, protože karty jsou na jednu stranu velmi kvalitní, netřepí se a není potřeba je obalovat, ale na druhou stranu se trochu hůře míchají a ze stolu bez neoprenu se obtížně zvedají (nejde je jednoduše ohnout ani pod ně strčit nehet).

Musím také zmínit, že kvalitní komponenty jsou vykoupeny vyšší cenou (základní hra stojí 5 500 Kč). Upřímně si myslím, že cena je opodstatněná, jelikož krabice obsahuje mnoho komponentů, které člověka jen tak neomrzí. V současné době jsem hraním The Elder Scrolls strávil cca 100 hodin, ani jednou jsem se nenudil a mám stále chuť objevovat nové věci a kombinace.

V neposlední řadě musím také zmínit, že hra po rozložení zabere opravdu hodně místa – musíte přichystat mapové dílky, každý hráč si vezme (minimálně jednu) desku Dobrodruha, na stole musíte nechat místo pro stavbu mapy (pro souboje), musíte nachystat karty předmětů, úkolů, dovednostních linií apod. Ve třech hráčích jsme se nakonec na stůl o rozměrech 180×80 cm vměstnali jen tak tak.

Encyklopedie pravidel a generický příběh, který nudí

Uvnitř krabice nalezneme kromě pravidel a průvodce první hrou i průvodce jednotlivými Provinciemi, kterých je v základní hře 6. Vše je vázané v kroužkové vazbě. Ilustrace i překlad jsou velmi povedené (má pochvala FiTB), pravidla obsahují názorné příklady, a dokonce i výukovou misi. Tu si určitě doporučuji zahrát, pomůže vám s výběrem postavy pro první hru a naučí vás základní principy bitvy.

Kde ovšem pravidla tápou, je v jejich prohledávání (tady nespílám FiTB, ale CTG za absenci nějakých FAQ nebo rejstříku). Na první přečtení vše dává smysl, je logicky za sebou uspořádané a jasně pochopitelné. Ale v momentě, když jsem ve hře zapomněl, jak něco vyhodnotit, a bylo potřeba zkontrolovat pravidla, tak jsem kvůli velkému rozsahu docela tápal, jakou kapitolu nalistovat. Jako názorný příklad uvedu hledání odpovědi na otázku, zda společníci umí odkrývat mapové dílky v jeskyních. Postupně jsem musel prohledat kapitoly Akce hráče, Akce společníků, a Druhy střetnutí, než jsem se dozvěděl odpověď. A jako zlatou perličku dodám, že dodnes nechápu, proč je tabulka obtížnosti závěrečného střetnutí na straně 56 z 98 a není na poslední stránce pravidel.

Za další nevýhodu hry považuji až příliš generický příběh. První dvě až tři zahrání mě bavilo číst si o tom, jakou misi plním, pro koho a jaká je motivace nepřátel. Ale postupem času se to změnilo na „Ach, Deslandra zase dělá problémy” a osobně jsem úvody a dovětky kapitol přestal úplně číst. Co mě ovšem dodnes baví, je četba krátkých příběhů karet setkání, kde můžete narazit na klasické propriety Elder Scrolls, jako např. Wabbajack nebo Adoring Fan, které dokáží vykouzlit úsměv na tváři.

Hra, kterou chcete mít doma

The Elder Scrolls: Zrada v Druhém věku je povedenou deskoherní adaptací počítačových her ze světa Tamrielu. Hra nabízí velké možnosti znovuhratelnosti díky obřímu množství různých dovedností a kostek v kombinaci se záměrně omezenou kapacitou na Dobrodruhově podložce. Hra skvěle pracuje se systémem regenerace kostek na začátku tahu a nutí hráče přemýšlet, jestli jít do střetu se vším, nebo si něco nechat v rezervě. Hra má kvalitní komponenty, které jsou ale vykoupeny vyšší cenou hry. A pokud příliš nelpíte na příběhu hry, je TES právě pro vás.

Co se počtu hráčů týče, nejvíce mě baví hra ve dvou Dobrodruzích – nabízí (podle mě) optimální obtížnost a délku herní partie (cca 8 hodin na všechny 3 Akty). Hra za jednu postavu je oproti tomu mnohem složitější, a doporučuji ji pouze zkušeným Dobrodruhům. Naopak rostoucí počet Dobrodruhů činí hru mnohem jednodušší, ale znatelně prodlužuje herní partii (ve třech lidech odehráno za 15 hodin). Ve čtyřech hráčích jsem hru nikdy nehrál, ale předpokládám (přímou úměrou), že kampaň zabere okolo 20 hodin.

Závěrem hru doporučuji všem dobrodruhům, kteří mají rádi svět Tamrielu, RPG hry a mají mezi sebou aspoň jednoho pokročilého hráče deskových her (kvůli obsáhlým pravidlům a velkému množství mikropravidel), který bude řídit průběh partie.