Infobox

Název hry: Cthulhu: Temné časy
Vydavatel: REXhry
Autor: Martin Wallace a Travis R. Chance
Ilustrace: Anders Finér
Počet hráčů: 1 až 5
Herní doba: Přibližně 90 minut
Pro koho je hra určena (dle autora): Pro zkušenější hráče, kteří mají rádi stavbu balíčku, boj o území, skryté role a výraznou interakci.
Komplexita (vychází ze subjektivního hodnocení autora): 4 z 5

Plusy a mínusy

Chytré propojení stavby balíčku a soupeření o mapu
Výrazná interakce mezi hráči
Zajímavé tajné příslušnosti a rozdílné bodování
Napínavý boj o města, karty a společné ukazatele
Silná atmosféra spiknutí a blížící se zkázy
V menší skupině velmi povedená poziční bitva

Pravidla se hůře vstřebávají a déle vysvětlují
Partie může skončit velmi rychle
Ve vyšším počtu hráčů se někteří hráči nemusí dostat k rozvinutí své strategie z důvodu rychlého konce hry
První partie mohou skončit dříve, než skupina pochopí hlavní hrozby
Omezené možnosti čištění balíčku
Kartonové podstavce agentů umí prověřit příčetnost

Amerika, kulty a boj o vliv

Mám slabost pro svět Cthulhu, baví mě stavba balíčku a rád soupeřím o území. Cthulhu: Temné časy proto působily jako kombinace, která by mi měla sednout.

Hra nás zavede do Spojených států během hospodářské krize. Každý hráč tajně zastupuje vyšetřovatele, kultistu, nebo odpadlíka. Vyšetřovatelé chtějí zavírat brány z jiného světa a postupovat ve vyšetřování, kultisté je naopak otevírají a provádějí rituály. Odpadlíci sledují vlastní cíle.

Příslušnost hráče určuje hlavně způsob bodování. Nejde ale o klasickou týmovou hru. Slabý výsledek jednoho člena může na konci potopit celou stranu. Pomáhat spojenci proto chcete. Jen ne moc. Vítěz může být jen jeden.

Mechanicky mě hra zaujala od začátku. Po několika partiích jsem ale zůstal lehce rozpolcený. Ne kvůli samotným mechanismům. Spíš proto, že jim hra někdy nedá dost času se pořádně rozvinout.

Co vlastně leží na stole

Středobodem je mapa Spojených států s dvanácti městy. Po ní cestují agenti, kteří vám pomáhají získávat převahu a provádět některé akce.

U měst leží karty sítě, jejichž získáváním vylepšujete svůj balíček. Samotná města lze ovládnout a získávat za ně body. Na mapě jsou také brány. Vyšetřovatelé je zavírají, kultisté otevírají.

Důležitou roli mají kostky vlivu. Umisťujete je na města a karty, o které chcete soupeřit. Kdo má převahu, může daný prvek získat.

Při manipulaci s branami a některými kartami navíc taháte žetony z pytlíku příčetnosti. Příliš mnoho nepříčetnosti může spustit konec hry.

Jakmile člověk pochopí vztah mezi mapou, agenty, vlivem a balíčkem, začne celý systém působit podstatně logičtěji.

Jak se hra hraje

Ve svém tahu máte dvě akce. Karty z ruky používáte jako zdroje nebo je hrajete pro jejich schopnosti.

Základem je rozmisťování vlivu. Pokud ho máte na kartě nebo ve městě nejvíce, můžete daný prvek získat. Tuto možnost však můžete využít pouze jako první akci tahu.

Právě zde vzniká hlavní napětí. Nestačí někam naskládat kostky a čekat. Soupeři mohou přidat vlastní vliv, váš odstranit nebo vybranou kartu zamknout.

Získané karty postupně zlepšují balíček. Agenti mezitím cestují po mapě, pomáhají při získávání měst, při práci s branami a občas také při vraždění nepohodlné konkurence.

Vedle toho posouváte ukazatele vyšetřování a rituálu, vracíte použitý vliv a snažíte se neotevřít soupeřům cestu k rychlému konci.

Jednotlivé akce nejsou příliš složité. Problém je v jejich množství a vzájemném propojení.

Pravidla potřebují čas

Cthulhu: Temné časy se nevysvětlují úplně snadno.

Nový hráč musí pochopit vliv, získávání karet, města, agenty, brány, příčetnost, tajné příslušnosti, rozdílné bodování a několik možností ukončení partie.

Samotné akce se dají pochopit poměrně rychle. Mnohem déle trvá porozumět tomu, proč je potřeba něco udělat právě teď a co se může stát, pokud necháte soupeře ještě jedno kolo na pokoji.

První partie tak trochu připomíná situaci, kdy vás někdo naučí řídit a až po rozjezdu dodá, že některá auta náhodně vybuchují.

Když hra skončí dřív, než se rozehraje

Největší problém vidím v množství způsobů, jak lze partii ukončit.

Ve vyšším počtu se může stát, že mezi vašimi tahy přijde konec dříve, než dostanete možnost reagovat. To jsem zažil v partii, kdy jeden z vyšetřovatelů tlačil hru k rychlému závěru.

V prvním kole zavřel bránu a vytáhl nepříčetnost. V dalším tahu získal kartu, která vyvolala další zkoušku, a opět vytáhl nepříčetnost. Při třetí příležitosti zavřel další bránu, získal poslední potřebný žeton nepříčetnosti, a partie skončila.

Já jsem během celé hry nezískal jediný bod a balíček rozšířil jen o jednu kartu. Výklad pravidel trval skoro stejně dlouho jako samotné hraní.

Možnosti obrany proti rychlému konci existují. Můžete brzdit společné ukazatele, blokovat karty nebo cíleně narušovat soupeřovy plány. Nová skupina ale nemusí včas poznat, kdy jde ještě o drobnou výhodu, a kdy už o bezprostřední hrozbu.

Právě proto mám pocit, že zkušenosti hráčů ovlivňují výsledný zážitek opravdu výrazně.

Méně hráčů, více prostoru

Nejpříjemnějším překvapením pro mě byla hra ve dvou.

Najednou měly všechny systémy dost času fungovat. Balíčky se rozvíjely, města měnila majitele, agenti cestovali po mapě a na hrozby šlo skutečně reagovat.

Místo chaotického závodu vznikl soustředěný poziční souboj. Každá kostka vlivu byla důležitější a soupeřovy záměry šlo lépe číst.

Ve třech podle mě hra může fungovat podobně dobře, hlavně se zkušenější skupinou. Ve čtyřech a pěti přibývá chaos a překvapivé zvraty, ale také riziko velmi krátké partie.

Stavba balíčku s omezeným úklidem

Možností, jak se zbavovat slabších karet, není mnoho. U stavby balíčku bych jich běžně chtěl více, tady ale omezení chápu.

O karty totiž můžete během hry přicházet. Soupeř vám převezme město, zavražděný agent zmizí i z balíčku. Příliš snadné čištění by proto mohlo vést k tomu, že si po několika ztrátách celý balík rozbijete.

Není to prvek, který bych miloval, ale herně dává smysl.

Vizuál a komponenty

Temná mapa, ilustrace agentů a množství kostek vlivu vytvářejí povedenou atmosféru tajného boje o budoucnost světa.

Nejhezčí komponentou je pro mě figurka Cthulhu. Nemusí se objevit v každé partii, ale jakmile přijde na plán, okamžitě přitáhne pozornost.

Ostatní několik kol připravují vliv a přesouvají agenty. Cthulhu přijde a zavede vlastní formu územního plánování.

Na opačném konci stojí kartonové podstavce agentů. Doporučuji je slepit, nebo se obalit nervy. Příčetnost totiž dokážou testovat velmi spolehlivě.

Pro koho hra je

Cthulhu: Temné časy doporučuji hráčům, kteří mají rádi výraznou interakci a nevadí jim, že soupeři mohou rozebrat několik kol příprav.

Méně vhodná bude pro ty, kteří chtějí v klidu budovat vlastní balíček a ostatních si příliš nevšímat. Tady je nutné sledovat celý stůl a aktivně brzdit hráče, kteří se blíží k ukončení partie.

Podle mé zkušenosti hra nejlépe funguje ve dvou. Velmi dobrá může být také ve třech. V plném počtu bych ji doporučil především zkušenější skupině.

Shrnutí

Cthulhu: Temné časy mají výborně propojenou stavbu balíčku, soupeření o území a tajné příslušnosti. Práce s vlivem je chytrá, interakce výrazná a hra nabízí spoustu možností, jak zasahovat do plánů ostatních.

Největší slabinou je množství podmínek spouštějících konec. Ve vyšším počtu může partie skončit dříve, než se některým hráčům podaří svůj plán vůbec rozvinout.

Se zkušenější skupinou ale hra výrazně roste. Přestává být jen o budování vlastního balíčku a mění se v poziční válku o každý tah.

Pokud vás první partie ve větším počtu neosloví, zkusil bych ji ještě ve dvou nebo ve třech. Právě tam podle mě nejlépe ukazuje, co všechno umí.